Jdi na obsah Jdi na menu
 


Italie - horopis - jižní Italie

[Italie] dá se horopisně rozděliti v patero částí: a) Nížina Kampanská (30-50 m), dělená výrony vulkanické činnosti ve dvé flegrejskými poli, starým to vulkanickým kuželem s kratery a jezírky a solfatarami, a Vesuvem (nyní 1282) činným v periodách 10letých. Pokračováním flegrejských polí jsou ostrovy Nirida, Procida a Ischia, v ten okres spadají i ostrovy Pontinské (vyjímajíc Zanone); b) Apennin Neapolský a Basilicata; tu není patrný parallelismus řetězů, starší pohoří rozkouskováno a zbudováno ze slabě zprohýbaných vrstev křídových a jurských a charakteristické jsou tu náhorní plochy a příkře vystupující vápen. massivy. Takový jest dvouhřbetý Matese (2050 m) spojený u Isernie se severní terciérní vysočinou, zabírající i východ parallelně erosí rozbrázděný, východně od plochy malé (700-800 m) Campo Basso začíná hřbet Apenninu apulského (Marinelli) v Cornacchii až 1151 m dosahující. Jižněji jest šírá vysočina s plochými hřbety. Jediný vulkán na adrijském svahu Apenninů jest Vulture vzniklý na příčném zlomu Vesuvském (1330 m).-Tyrrhenská čásť Neapolského Apenninu dělí se ř. Sele ve dvé, na sev. Kampanský Ap. a jižní Lucanský. Na severu vyniká skupina Taburnská (1393 m), Avella (1591 m), Cersialto (1810 m), s tou částí shodno i pohoří tvořící poloostrov Sorentský a ostrov Capri. Údolí Vale di Diano a Tanagra dělí od kopčiny Basilicaty Apennin zvaný na severu vysočiny Cilentské Ap. Lucanský, divoký, roklinatý, sáhající až k moři, v němž vystupuje tabulovitý M. Alburno (1742 m) a vyšší Cervati (1889 m). K této části pojí se i oddělené dva massivy přímořské, Monte Stella (1130 m), a Bolgheria (1224 m). Plošinatá pahorkatina táhne se od Vulturu až k Potenze (M. Croze až 1427 m) a tu začíná jihovýchodnímí hřebeny křídový Apennin Basilicaty. M. Volturino (1836 m), nízký hřeben, dělí kotlinu Agri a Vale di Diano. Na jihu spojena jest vysočina Cilentská vysokými hřbety s hornatinou jižní Lucanie: M. del Papa (2007 m) a la Spina až k M. Pollino, jímž spadá tento vápencový Apennin (Dolcedormise 2271) příkře proti rulovému Silskému do údolí Crati; pokračování jeho k jihu jest hřbet pobřežní srůstající Cucuzem se Silou.-c) Pollino počítají někteří k Apenninu Kalaberskému (protože vezpod i v Cucuzzu jest krystal), jehož charakteristické části jsou massivy Sila a Aspromonte, na nichž není stopy po zvrásnění, neboť pliocenní plášť v žulovém údolí Crati byl jen zvýšen (až do výšky 1200 m) vrcholy Sily Bette Dovato 1930 m. Úžinou kalaberskou oddělený Aspromonte dosahuje v Montaltu 1958 m.-Apennin tíhnoucí k záp. pobřeží tyrrhenskému nechává místo jednak Garganu mírně svaženému (M. Calvo 1056 m), oddělenému od Apenninu krajem jen 100 m vys.. a křídové tabuli Apulské, jejiž sev. čásť, nízina stepní, sluje Murgie (M Caccia 686 m), jih na poloostrovním výběžku Serre, příkřejším svahem přivrácena jest plocha ta k Apenninu, jen mezi Monopoli a Brindisi hrana ta leží na straně adrijské. Jižní čásť oddělena snížením na 27 m. [Italie] svojí stavbou přimyká se k soustavě Apenninské co do povahy i vnitřní stavby. K moři Tyrrhenskému příkře se svažují hory, povlovně stranou, analogicky adrijské. Horopisně jest Sicilie jednoduše stavěna, planina k severu nejvyšší sklání se k jihozápadu, v severu jsou útvary nejstarší, v jihu nejmladší. Erosi přístupné horniny vytvořily chaos pahorků zaokrouhlených. Celkem lze zde děliti v 7 částí: 1. Monti Pelloritani, roklinaté, divoké pokračování Silu a Aspromontu, dosahují 1228 m v Pizzo di Polo. Tektonická čára nížiny Messinské nepřesahuje hloubku 100 m; proudy mořské vytvořily nížinku Farské špice, na níž leží Milazzo. 2. Monti Nebrodi aequatorního směru dosahují výšky 1846 m (M. Sori) a sedlem Gangským dělí se od 3. Madonií (1975 m), kteréž pohoří končí při příčné prohlubině označené železnicí z Termini do Girgenti. 4. Sicilie západní od oné čáry jest kopčina zvaná v jedné části M. Palermitani či della Conca d'Oro, za sedlem Piccou pak Montagna Grande di Trapani. Západní pobřeží jest nížina kvarterní; ostrovy Aegatské stojí na konsolí a vykazují stejnou stavbu se západní částí ostrova. 5. Střední čásť ostrova jest charakteristická terciérní hornatina, erosi tak přístupná, že pro klouzání hor ani stromy nerostou (za to pšeničná pole!). Jest to okres sírnych dolů; střed okolí Caltanissety. 6. Hyblejské pohoří, nízkým sedlem od Apennin 609 (Caltagirone) oddělené čedičové skupení celkem mající ráz plochého kužele radiálně rozbráděného. 7. Etna (v. t.) do výše 3313 m se pnoucí. Nepochybně k [Italie]-ií náleží skupina ostrovů Maltských složená z rovnoběžných vrstev křídových, kdežto t. zv. ostrovy Pelagické (Pantelleria, Lampadosa a Livoza) jsouce vulkanické jsou jaksi neutrální, ač politicky k [Italie]-ii náležejí... JVk

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář