jest A souhrn všech věcí, které nejsou výtvorem činnosti úmyslné, jest to souhrn (a příčina) materiální jsoucnosti vůbec. Jsou to všecky věci v prostoru, ať smysly vnímané, ať smyslům nedostupné, se svými silami a zákony, jevy i změnami, zkrátka celý vesmír. Jest tedy části [Příroda]-dy i člověk, nehledíme-li k jeho činnosti rozumové. Proti [Příroda]-dě stavíme všecko úmyslné, tedy výtvory ducha a dějiny Co jest přírodní, vyvíjí se samo sebou podle zákonů vlastních, přírodních. Člověk sebe staví proti [Příroda]-dě, moci působící nevědomky a bez účelu, a vylučuje se tím z řady bytosti neuvědomělých, ačkoli jest jako bytost živá také podroben zákonům přírodním Protiva jest tedy mezi duchem a [Příroda]-dou, mezi činností rozumovou a přirozeným vývojem. Všeobecná zákonnost v [Příroda]-dě, nezměnitelnost zákonů přírodních, která výjimky nepřipouští a náhodu i libovůli vylučuje, teprve v novém věku se uznává. Dříve člověk [Příroda]-du zosobňoval. Podle toho, zdali přírodní síly mu přinášely prospěch anebo záhubu, viděl v působení jejich činnost mocných bytostí dobrých nebo zlých. Z toho vznikl kult [Příroda]-dy vůbec, slunce, hvězd, světla, větrů, řek atd. Mystické názory o [Příroda]-dě jen zvolna ustupovaly přesnému rozeznání fakt a jejich zákonnosti. Astrologie dlouho panovala vedle vědecké astronomie, alchymie, animální magnetismus, spiritismus jsou příklady mystických názorův o [Příroda]-dě, jež trvaly současně při rozkvětu přírodních věd, ba udržují se posud. Představa o dokonalosti [Příroda]-dy jest jenom zbytkem bývalého kultu [Příroda]-dy. Připisuje se jí účelnost a neomylnost (Ed. v. Hartmann). Pravidelná posloupnost jevů přírodních však stávala se zřejmou, a opětované zkušenosti vedly konečně k zásadě nyní obecně uznané, že [Příroda] působí podle zákonů stálých. Čím více člověk pochopuje zákony ty, tím více ovládá [Příroda]-du. Bohatství jejího i sil může užiti ke zvýšení svého blahobytu, a zná-li přírodní zákony, může dnes uchrániti se pohrom, které dříve vyhubily celé generace. Znalost přírodních zákonů vyznačuje nový věk hlavně a povznáší proti starověku. Vedle objektivního poznávání [Příroda]-dy nezkrácena zůstává i stránka ideální. Čím více lidstvo poznává [Příroda]-du, tím více pochopuje její velikost a krásu, třeba že zanikl bývalý kult přírody málo známé. Poznání [Příroda]-dy jest ovšem i při rozkvětu přírodních věd v novém věku dosud kusé. Jenom obrysy velikolepého obrazu známe, země jest nepatrnou částí [Příroda]-dy, a ani té nepoznal člověk ještě úplně. B) [Příroda] čili přirozenost jest původní bytnost věci (původní bytnost kovu. člověka, ducha). Přírodní neboli přirozený stav jest protivou toho, co povstalo konvenci a zvyklostí, ustanovením, co vytvořila kultura, výchova a umění. Přirozený děj jest vždycky původní a vylučuje dělanost, vyumělkovanost. Člověk jest od přirozenosti bezúhonný a dobrý, špatným stal se teprve společností, jak domníval se Rousseau. V šťastném stavu přírodním panovaly soustrast a nevinná sebeláska, jež vývojem společnosti porušila se na sobectví. S pokračující osvětou pominula přirozenost, zvláštnost a všecko dobré. Všecko jest špatné, v čem se vzdalujeme od stavu přírodního. Jenom vlastnosti přirozené jsou pravdivé a cenné. Všecko ostatní jest bezcenné, zbytečné-nepřirozené a porušené, a tedy i nerozumné. Proti všeobecné zvrhlosti lze pomoci se nadíti jenom od návratu jednotlivce i společnosti k [Příroda]-dě, od přirozeného vychování a přirozeného státu. Tedy zpět k dobrým počátkům ! Dlouho trvalo, než zbavilo se lidstvo představy, že co jest přírodní, jest i dokonalé. Všeobecné volání po přirozeném stavu zrodilo myšlenku přirozeného náboženství. Jest to náboženství, jež má svůj původ v přirozenosti lidské, jehož obsahem jest, co všichni lidé věří (deismus). Jako stavěli přirozené náboženství proti zjevenému, tak vytvořil se pojem přirozeného práva proti positivnímu právu, neboli stanovenému (viz Právo str. 569). Pro.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
