Jupiter, planeta ve sluneční soustavě. Nové hodnoty (Russel-Dugan-Stewart, Astronomy 1927) pro planetu [Jupiter]-a pro epochu 1920, 0,0 d. stř. času greenvičského jsou: poloosa dráhy 5,2 poloosy dráhy Země, stř. vzdálenost od Slunce 777,6 mil. km, siderická doba oběhu kolem Slunce 11,9 roku, střední rychlost ve dráze 13,1 km/vt., výstřednost dráhy 0,05, sklon k ekliptice 1° 18,5´, délka výstupného uzlu 99° 38´ 24´´, délka přísluní 13° 2´ 1´´. Velikost zdánlivého úhlového průměru rovníkového kolísá mezi 30,5´´ a 49,8´´, střední průměr planety je 139.560 km, hmota 1/1047 hmoty Slunce, objem 1312 objemů Země. Střední hustota [Jupiter]-a je 1,34 (voda = 1), doba otočení kolem osy 9 hod. 50 min. až 9 hod. 55 min., sklon rovníku planety k rovině dráhy 3° 7´, sploštění 1/15,4, střední povrchová tíže 2,64 (tíže na povrchu Země = 1), albedo 0,44, hvězdná velikost -2,23.
Spektrum [Jupiter]-a je všeobecně spektrem odraženého slunečního světla, ale obsahuje silné pásy červené a oranžové, které nepochybně vznikají absorpcí v atmosféře planety. Z rychlé změny skvrn na [Jupiter]-u soudí dnešní věda téměř s jistotou, že tu jsou mračna. Rychlost, s níž se skvrny pohybují a mění, vyvolává domněnku, že v atmosféře planety je mocné obíhání hmot. V poslední době převládal názor, že by se to mohlo díti jen za vysoké teploty, avšak pozorování Coblentzova 1914-22 ukázala, že záření, jež od planety dostáváme, je téměř úplně odražené záření sluneční a že teplota povrchu [Jupiter]-ova je asi -140°C, takže povrch planety je zahříván jen zářením Slunce. Proto ovzduší nad viditelným povrchem musí se skládati z trvalých plynů a mračna mohou sestávati ze zhuštěných částic kysličníku uhličitého nebo jiných sloučenin, které známe ve stavu plynném a jež vřou při teplotách hluboko pod nulou. Velmi obtížným problémem k vysvětlení je také nízká hustota [Jupiter]-a. Jeffreys se domnívá, že planeta může míti jádro z materiálu hustého asi jako skály, obklopeného silnou vrstvou ledu a potom rozsáhlou atmosféru. Problém je třeba zkoumati dále.
[Jupiter]-ovy měsíce. Dnes známe devět měsíců [Jupiter]-ových. Čtyři z nich jsou viditelné polním kukátkem, ostatní jsou malé. Není vyloučeno, že v budoucnosti budou objeveny ještě měsíce jiné. Měsíc 6 a 7 (v pořadí, v němž byly objeveny) byl objeven fotograficky Perrinem na hvězdárně Lickově 1904 a 1905. Šestý (jasnější z obou) jest velikosti 13,7, průměru asi 130 km, sedmý jest velikosti 16, prům. asi 40 km. Doby oběžné kolem planety jsou asi 250 a 260 dní, střední vzdálenosti od [Jupiter]-a asi 11,45 mil. km a 11.73 mil. km. Výstřednosti drah jsou velké: 0,15 a 0,21. Sklon drah k rovině planety je 29° a 28°, ale v růz. směrech, takže spolu svírají úhel asi 28°. Obě dráhy, ač jsou skoro stejného rozměru, probíhají jedna skrze druhou jako články řetězu. Oba měsíce podléhají velikým poruchám od Slunce.
Měsíc osmý objevil také fotograficky Mellote v Greenviči 1908. Je velmi slabý, asi jako měsíc sedmý. Doba oběžná je 739 dní, střední vzdálenost od [Jupiter]-a 23,5 mil. km. Pohybuje se směrem retrogradním, tedy opačným nežli ostatních sedm vnitřních měsíců. Poněvadž má velkou výstřednost dráhy, mění se jeho vzdálenost ze 14,5 mil. km na 32,16 mil. km. Sklon dráhy je asi 32° k rovině dráhy [Jupiter]-a, nebo správněji 148°, poněvadž má pohyb retrogradní. Tak jako ostatní elementy dráhy je i sklon podroben velikým poruchám od Slunce. Rušivá síla Slunce činí dnes 1/9 přítažlivosti planety.
Devátý měsíc byl objeven S. B. Nicholsonem 1914 na fotografiích Lickovy hvězdárny. Je menší než osmý a má průměr asi 25 km. Pohyb jeho je retrogradní. střední vzdálenost od planety 24,1 mil. km, doba oběhu 745 dní, výstřednost 0,25, sklon dráhy 156°. Podléhá také velikým poruchám od Slunce. Přesnější údaje mohou býti získány jen z dlouhých řad pozorování. Theoretické problémy ve skupině těchto těles jsou velmi složité a obtížné. Mimo jiné vyskytla se i otázka, zdali tyto měsíce nebyly původně asteroidami, jež se ponenáhlu dostaly do oboru mocné přitažlivosti [Jupiter]-a, takže se nakonec staly tělesy kolem [Jupiter]-a obíhajícími. Problém byl řešen matematicky s některými omezeními. Sey.
