strana na kterou se nezapomíná

(pol. Polska, rus. Пoльшa, lat. Polonia, fr. Pologne, angl. Poland) bylo až do r. 1795 suverenním státem evropským. Ve stol. XIX. rozumí se slovem tím čásť někdejšího státu tohoto zabraná od Ruska a obydlená Poláky, jež až do r. 1863 tvořila zvláštní celek v rámci říše Ruské. V nynější době slovo [Polsko] neznamená žádný útvar státní a má význam pouze historický. Původní, středověký stát Polský založen byl v X. stol. od knížat Měška I. a Boleslava Chrabrého sloučením různých kmenů polských v jeden celek. Hranice jeho v pozdější době dlouho byly neustálené, ale jádrem zůstával vždy kraj, jejž zhruba možno ohraničiti dol. Odrou a Vislou, Karpatami a mořem Baltickým. Ve XIV. stol. tento stát vstoupil ve volné-personální-spojení se sousední říší Litevskou obsahující celou jihozápadní Rus a sloučil se s ni unií r. 1569 v jedno těleso státní, jež přes ethnografickou a náboženskou různorodost svého obyvatelstva mělo na venek ráz polský a katolický. Veliká tato říše sahala na záp. až téměř k Odře, na východ k Dněpru a do konce XVII. stol. i značně daleko za Dněpr; na sev. bylo hranicí moře Baltické a do poč. XVII. stol. severní pomezí Livonska, později zhruba řeka Dvina; na jihu hranici tvořily Karpaty, na jv. pomezí proti Turecku bylo neurčité. Byly to tedy kraje, jež nyní z největší části náležejí Rusku, mimo to pak rakouská Halič a pruské Poznaňsko i záp. Prusy. Vých. Prusy (až do r. 1657) a Kuronsko byla lenní knížetství říše Polské. Časem i kraje nynějšího Rumunska stály pod svrchovaností polskou. Rozsah říše byl ok. r. 1620 téměř 1,000.000 km² s 15 mill. obyvatelů, r. 1772 již jen asi 774.000 km² s 13 mill. obyvatelů. V l. 1772-95 říše byla postupně rozebrána od sousedů (viz níže dějiny). Z obyvatelstva bylo asi 5mill. Poláků (skoro vesměs katolíků), téměř tolikéž Rusínů (uniatů), 1 mill. Litvanů na Litvě (katolíků), 1 mill. Němců v Prusích a v ostatních krajích roztroušeně žijících (většinou protestantů) a 1 ¹/₂ mill. židů. Ostatek připadal na menší národnosti: Rumuny (na jv.), Finy (na sv.), Armeny, Tatary, cikány aj. V čele říše stál král, ale s mocí čím dál nepatrnější; hlavním činitelem politickým byla šlechtická aristokracie, pročež stát Polský častěji bývá zván republikou (rzecz pospolita).-Říšským znakem byl štít rozdělený na 4 pole, z nichž v prvním a ve čtvrtém byl erb vlastního [Polsko]-ka: bílý korunovaný orel v červeném poli, ve druhém a ve třetím erb Litvy: pogoň, t. j. stříbrný obrněný jezdec s napřaženým mečem na pádícím koni. Uprostřed býval pak znak panujícího právě krále. Zemské barvy byly bílá a červená. Na kongressu Vídeňském (1815) [Polsko] bylo částečně obnoveno. Utvořeno totiž z krajů, pro něž u nás až dosud běžný jest název [Polsko], království spojené osobní unií s Ruskem. Království to bývá též zváno »kongressovým« (čili »Kongressovkou«). Na východě ohraničovaly je dnešní gubernie volyňská, grodenská a vilenská. Rozsah tohoto území byl 127.000 km²; nyní (1897) žije na něm 9,456.000 obyvatelů. Po druhém polském povstání (1863) toto království bylo zrušeno a přivtěleno úplně k Rusku. I jméno [Polsko] nahrazeno v úřední řeči názvem »Privislanskij kraj«; podle administrativního rozdělení ruského jsou to gubernie: kaliszská, kielecká, łomžská, lublínská, pjotrkovská, plocká, radomská, suvalská, siędlecká a varšavská. Srv. Baliňski a Lipiňski, Staroźytna Polska (Varš, 1844-46, 3 sv.). Poněvadž nyní slovo [Polsko] má význam pouze historický, pojednává se v tomto článku jenom o dějinách a právních poměrech staré říše Polské. Zeměpisné poměry krajin dříve k [Polsko]-ku náleževších dlužno hledati pod příslušnými hesly, jež odnášejí se k nynějšímu stavu politickému, národopisné pak poměry národa polského v čl. Poláci.