též Marspiter, Maspiter, Mavors, oskicky Mamers (z koř. mar-zářiti), v písni bratří arvalských Marmar, starořímský bůh slunce a světlé části roku, jehož totožnost s Apollónem dokázal Roscher. [Mars] jest především bohem jara, jak dokazují jeho slavnosti v té době; jsou to slavnost jeho narození z Junony dne 1. bř., kdy konána současně Matronalia Junoně Lucině a kněží provozovali tance válečné se štíty (v. Ancile); dále slavnost Mamuralií (14. bř.), při níž božský kovář Mamurius Veturius, jejž znázorňoval starý, kožemi přioděný muž, vyháněn od Saliů holemi k Oskům; téhož dne konány jízdné závody equiria (v. t.). Dne 15. bř. konána slavnost Anny Perenny (v. t.) a j. [Mars] je dále bohem léta, jemuž 12. kv. konány hry v cirku, 29. kv. ambarvalia (v. Arvalští bratří), 15. říj. konány na poli Martově závody jízdné, 19. říj. armilustrium (v. t.) na označení, že v zimě odpočívá rolník i válečník. [Mars] jest tudíž též bohem římského roku, jenž původně začínal 1. březnem. A jako Apollón stává se bohem válečným, ježto překonává daemony tmy a zimy, tak se stal [Mars] u Římanů bohem války, tak že ve staré době v něm spíše viděn řecký Arés; odtud válečné tance Saliů. Ostatně působnost Marta jako starého boha úrody a jako boha války padá do téže roční doby, funkce však prvá přechází záhy na Cereru a Libera. Jako bůh války zobrazován s kopím, přílbou, mečem a štítem; symbolem jeho vedle ancilií byla posvátná kopí v regii, jichž pohnutí bývalo obětí usmiřováno. Ve válce vystupuje pěšky ([Mars] Gradivus) nebo na voze; jemu po vítězství vzdána obět a věnována spolia secunda. Tak se stal [Mars] ochráncem vojáků, gladiatorů a imperatorů a ctěn velikou řadou epithet, jako: Conservator, Custos, Victor, Invictus, Propugnator, Pacifer (s olivovou ratolestí), Ultor. [Mars] ctěn i jako ochranný bůh kolonisace a osad; jemu zasvěceno ver sacrum. Z rostlin byly Martu zasvěceny dub, vavřín, bob, snad též fík, dřín, tráva a myrta, ze zvířat vlk, jestřáb a datel. [Mars] jest syn Jova a Junony; choť jeho sluje Nerio (= Bellona), synové jeho jsou Romulus, Remus a Faunus. Kult jeho byl rozšířen po celé Italii, v Sabinsku s ním totožný byl Quirinus. Vedle nejstarších míst Martova kultu, regie, kdež byla svatyně s kopími Martovými, a kurie Saliorum s anciliemi, byl starožitný oltář na poli Martově, dále chrám Martův před branou Capenskou na silnici Appiově se sochou Martovou s vlky; později vystavěn Martovi chrám u cirku Flaminiova v 2. pol. II. stol. př. Kr. se sochou Skopovou, dále Martovi Ultorovi od Augusta věnován chrám na foru Martově se sousoším Marta a Venery. Kněz Martův, flamen Martialis, patřil vedle Diova a Quirinova k flamines maiores. klk.