strana na kterou se nezapomíná

neboli Norvéžsko, domácím názvem, jakož i švédsky a dánsky Norge, frc. Norvège, angl. Norway, něm. Norwegen, konstituční království spojené osobou panovníka se Švédskem, tvoří severozápadní čásť poloostrova Skandinavie, oddělenou od ostatní Evropy průlivem Skager Raku (proti Dánsku) a mořem Severním (proti Německu, Nízozemí a Velké Britannii), prostírá se od 57° 58' s. š. (ostrůvek Slettingen u Mandalu) k 71° 11' s. š. (Knivskjaerodden na ostr. Magerö), kdežto pevninská jeho čásť sahá od mysu Lindesnaesu na 57° 59' s. š. k mysu Nordkynu na 71° 7' s. š., nejzápadnější jeho bod jest Utver na 4° 30' v. d. Gr. a nejvýchodnější Hornoe na 31° 11' v. d. Gr. Se tří stran jest [Norsko] ohraničeno mořem: na s. Ledovým okeánem, na z. okeánem Atlantským, a to na s. od Farör jeho částí nazývanou někdy moře Norské, na j. odtud proti Anglii mořem Severním, kdežto jižní jeho pobřeží obklopuje Skager Rak. Od sv. k jz. měří jeho délka asi 1800 km, kdežto největší jeho šiřka jest na j., totiž 442 km (Jostedal), k s. se však značně zužuje, takže od Rombakkenu v pozadí Vestfjordu ku švédské hranici nepřesahuje vzdálenost 8 km, od břehu Ofotenfjordu pak na 68 ¹/₂° s. š. měří sotva 27 km. Dále na s. opět šířky země přibývá, v Nordlandě činí do 100 km, v norském Laponsku pak ještě více. V celku tudíž [Norsko] tvoří úzký pás pobřežní táhnoucí se podél Ledového a Atlantského okeánu k j., kde dosahuje největší své šířky. Plocha jeho různě se dosud udává, ačkoliv již není tak velikých, přesně nevyměřených jeho částí jako do nedávna. Starší měření úřední udávají 322.304 km², kdežto novější 325.429 km² (1898), což shoduje se téměř úplně se starším vyměřením Střelbického (325.422 km²), kdežto jiní autoři udávali dokonce jen 316.694 km². Pevninská hranice na v. měří 2460 km, z čehož připadá na hranici se Švédskem 1540 km, s Čuchonskem 750 km a s Ruskem (poloostrov Kola) 170 km. Délka pobřeží jest větší, totiž na vnější straně ostrovů k [Norsko]-ku náležejících 2750 km, jestliže však počítají se všecky záhyby pevniny a obvody hlavních ostrovů, dosahuje téměř 20.000 km². Jest tudíž [Norsko] po výtce obráceno k moři a k němu také směřuje z největší části život, ruch a činnost země. Na s. omývá břehy norské okeán Ledový, v němž přirozenou plavební stanicí pro norské námořní výpravy jsou Medvědí ostrov a Špicberky. Sem vypravuje se každoročně množství norských velrybářův a lovců tuleňů, zde od pradávna rozvinovali Norové rozsáhlou činnost hospodářskou i výzkumnou, jež pomohla polárním výzkumům k velkolepé cestě Nansenově, nehledě ke starším podnikům podobným, avšak menšími výsledky korunovaným. Na sz. otvírá se [Norsko]-ku severní Atlantský okeán, blízkými ostrovy Shetlandy a Farőry, které zalidněny byly Nory, avšak ani Island a Grónsko není v těchto vysokých šířkách příliš vzdálen, takže oba tyto velké severské ostrovy záhy již staly se cílem norských plaveb, které sice z Grónska vedly až na pevninu severoamerickou, avšak trvalé spojení s Evropou zůstavily jen výpravy na Island. Teprve v novější době obnoveno námořní spojení s Amerikou, takže téměř sedmina osob v [Norsko]-ku narozených žije ve Spojených Státech a Kanadě, kamž i proud vystěhovalecký za našich dnů téměř úplně směřuje. Neustálé spojení udržovalo vždy [Norsko] s nejbližší velkou zemí na z., Velikou Britannií a Irskem, zvláště pak s nejsevernějšími končinami Skotska, s nimiž bylo [Norsko] kdysi i politicky spojeno, jevíc s nimi i souvislost geologickou. A podnes téměř třetina zahraničných obchodních styků [Norsko]-ka připadá na Velkou Britannii, angličina pak jest řečí v zemi silně rozšířenou. Čilé jest však také námořní spojení se zeměmi položenými na j. a to zvláště s břehy severoněmeckými, které ode dávna jeví na plavbu norskou mnohem větší přitažlivost než bližší břehy Jutska, písčité a nehostinné. Odtud pak plavby norské zasahují a šíří se i do Nizozemí, Belgie a Francie. Naproti tomu prastaré styky [Norsko]-ka s Dánskem byly spíše rázu politického a národnostního, ježto obě země po 400 let tvořily jediný, dosti úzký svazek státní. Úhrnem ⁴/₅ všech hospodářských obratů [Norsko]-ka s cizinou pohybují se přes moře do zemí ležících na j. a z., kdežto na s. stará obchodní cesta přes Bílé moře do Ruska pozbyla mnoho ze svého významu. Nicméně dosud ruské lodi navštěvují zde zhusta sousední přístavy norské, kdežto norská vlajka ovládá moře mezi Severním mysem skandinavského pobřeží a Novou Zemljí. Docela jiného rázu než tyto mořské hranice jest suchozemská hraniční čára [Norsko]-ka. Není to především v běžném slova smyslu naprosto hranice přirozená, neboť rozvodí, jež místy za rozhraní slouží, není souvislé, ježto není mezi [Norsko]-em a ostatní Skandinavií nepřetržitého, zemi obmezujícího pásma horského. Hranice proti Švédsku počíná v okolí Frederikshaldu v pozadí Iddelfjordu a směřuje téměř přímo k 69° 5' s. š. k ssv., tvoříc jen místy okliky jiného směru. Až k jez. Faemundu nemá naprosto zřetele na místopisný ráz povrchu, protínajíc všecky vodní toky vlévající se do Kattegatu. Odtud k s. však hledí se přidržovati rozvodí moře Baltického a Atlantského okeánu, nicméně na mnohých místech tento princip zachován není a ani býti nemůže. Naproti tomu hranice proti Čuchonsku a Rusku jest neobyčejně klikatá a následkem nedosti přesných ujednání smlouvy z r. 1826 namnoze tak neurčitá, že ani domorodci nedovedou rozlišiti území těchto tří zemí, které přecházejí zde do sebe v krajině pusté a téměř neobydlené, Laponsku. Tato pohraniční oblast mezi Ruskem, Čuchonskem a [Norsko]-em pro pustý svůj ráz až do r. 1826 vůbec nebyla politicky mezi dotyčné 3 státy rozdělena a kočující zde Laponci jen občas některému z nich odváděli poplatek. Avšak i proti Švédsku vyznačena jest pozemní hranice norská pásmem neobyčejně řídké lidnatosti s obyvatelstvem laponským nebo čuchonským, které přestává teprve asi 50 km na s. od pobřeží v šířce Christianie, kde splývají spolu švédské i norské krajiny hustěji germanským obyvatelstvem zalidněné. »Toto široké pásmo pohraniční, pusté, neschůdné, buď vůbec neobydlené nebo obývané jen kočovnými Laponci nebo v lesích žijícími Čuchonci, tvoří tak určitou pozemní hranici [Norsko]-ka, jako v přírodním ohledu široké rameno mořské nebo souvislé horské pásmo« (A. M. Hansen). Nejlepším důkazem charakteristické její nehostinnosti jest, že z veškerých zahraničných obratů země s cizinou jen 3‰ dějí se přes pozemní její hranici mimo 3 trati železniční a i s dopravou těchto tratí jen 5% oněch obratů tudy se pohybuje, ačkoliv hranice ta činí 47% veškeré hraniční čáry [Norsko]-ka. Jest tudíž i pozemská hranice norská zcela přesná a přirozena aspoň v anthropogeografickém ohledu, čím se vysvětluje zdánlivě záhadná a nepřirozená okolnost, že styky [Norsko]-ka se Švédskem byly a jsou daleko méně úzké než s třetí severskou zemí, Dánskem, a že mezi oběma národy, na první pohled polohou na sebe odkázanými a příbuznými, vyvinul se takový antagonismus národnostní a politický. Ovšem v ohledu přírodnicky-zeměpisném a topografickém neodděluje obě země tato politická hranice nikterak, v tomto směru splývají ony v jediný geografický celek, Skandinavii, na kterou také v příčině fysikálně-geografických poměrů [Norsko]-ka (horopis, vodopis, geologie, podnebí, květena a zvířena) tuto odkazujeme