strana na kterou se nezapomíná

(Amphibia; lépe Batrachia, poněvadž Linnéovo jméno A. znamenalo spolu i plazy a některé ryby; v. tab.) jsou třídou kmene obratlovců (Vertebrata), náležející k obratlovcům s čelistmi (Gnathostomata) a kladenou mezi ryby a plazy. Třídu [Obojživelníci]-íků nesnadno jest definovati; ze znakův, uváděných ve knihách o systematice Vertebrat, zajisté přemnoho jich neplatí o všech příslušnících této třídy. Říkáme, že jsou [Obojživelníci] čtvernožci (Tetrapoda, Credner) krve studené (poikilothermní), těla po většině »lysého« (t. j. bez zřetelných šupin pokožkových) a slizkého, se 4, zřídka dvěma končetinami typu pětiprstého, jež konečně také mohou scházeti, pravidlem bez drápů; mají-li ploutve liché, nejsou tyto nikdy podepřeny kostěnými paprsky. K nejdůležitějším znakům náleží, že dýchají kromě skrovných výjimek alespoň z mládí, za metamorfosy, žabrami, dospěvše pak plícemi, nebo vedle nich i žabrami trvalými. Srdce má 2 předsíně, jedinou komoru, conus arteriosus s několika chlopněmi a oblouky aorty jsou symmetrické; červené krvinky jsou ovální, dvojvypuklé, dosti veliké. Lebka připojena jest k páteři dvěma plochami kloubními (condyli; jen některým Stegocephalům scházejí); páteř jest acentrická (chorda), pseudocentrická nebo notocentrická. Pravých žeber ani pravého (costálního) sterna není. Nerv bloudivý (n. vagus, X.) jest posledním nervem, vycházejícím z lebky. Orgány »kožního« smyslu (laterálni org.) alespoň larvám nescházejí nikdy. Zažívací roura a vývody ústrojův urogenitálních ústí se ve kloace. Vajíčka snášejí [Obojživelníci] po většině do vody; ryhování žloutku jest totální, inaequální, a zárodek nemá blány ovčí ani močové (jsou tedy [Obojživelníci] Anamnia, Anallantoidea). Nejstručněji bylo by lze charakterisovati [Obojživelníci]-íky takto (Gadow): Jsou Anamnia se 2 condyly, bez intracraniálného nervu podjazyčného (n. hypoglossus). Ale ani tento výměr se nehodí na př. na ty Stegocephaly, u kterých neznáme týlních ploch kloubních. Lépe snad lze vystihnouti rozmanité znaky [Obojživelníci]-íků podrobnějším vylíčením jejich organisace (v. též Červoři). Nejen končetiny mají úpravu různou, jak shora řečeno; i trup jest buď krátký a široký, bez ocasu, buď podlouhlý, s ocasem oblým anebo se stran smačklým, buď červovitý a vždy bez končetin. Charakteristickým znakem kůže jest neobyčejné množství žlaz. Jsou v podstatě dvojí: četnější žlázy slizné, pak řidší žlázy »jedovými« nazývané, poněvadž ostrý jich výměsek, jediná téměř zbraň [Obojživelníci]-íků recentních, jest menším zvířatům jedem. Pulci a zejména mloci mají takové jedové žlázy dvojí: mucosní skoro po všem povrchu těla a větší »specifické« žlázy jedové za očima (parotidy) i jinde po hřbetě roztroušené. Takové parotidy mají znamenitě vyvinuté na př. ropuchy. Kůže sama nese s počátku u larev jemné brvy (cilia), jejichž zbytky nalézáme v kožních orgánech smyslových. Také cuticula larev mizí s vývojem rohovité pokožky. Tato jest složena s počátku z 1, pak až i ze 2 vrstev ploských buněk; bývá ztlustlá v rozmanité výrostky, bradavice, drsné mozoly, zejména u samců v době páření atd. Drápy mají [Obojživelníci] jen vzácnou výjimkou (na př. žába Xnopus). Malpighiova sliznice, z několika vrstev složená, jest nejtlustší u mloků s trvalými žabrami (Perennibranchiata). Škára má četné nádržky lymfatické, u žab převeliké. Pevnými výtvory škáry jsou tu jen šupiny červorů (v. t.) a štítky Stegocephal, pak skrovné ossifikace na lebce ropuch, ve hřbetě r. Ceratophrys a j. Pigment kůže jest buď diffusní neb uložen ve zvláštních chromatoforech s proměnlivými (amoeboidními) výběžky; diffusní barvivo, především tmavohnědé nebo žluté, jest uloženo po většině v pokožce, chromatofory s barvivem černým, hnědým, žlutým a červeným zase ve svrchních vrstvách škáry. Známo, že se barva [Obojživelníci]-íků podrážděním, vlivem světla, tepla apod. velice může změniti. V pokožce jsou uloženy také orgány smyslové (ústroje smyslu »kožního«, smyslové ústroje laterální, »citové body« a j.); pozorujeme je zejména kolem očí, úst a po straně trupu, kdež jsou ve spojení s laterální větví nervu bloudivého. Každý orgán takový má podobu papilly, složené z protáhlých buněk, obalujících buňky centrální, opatřené brvami. U žab tyto orgány (kromě r. Xenopus) ztrácejí se za metamorfosy; u Urodel pozemních se objevují periodicky, v té době, kdy mlok žije ve vodě. V kostře [Obojživelníci]-íků zachováno mnoho prvotné chrupavky zejména v lebce, u všech skoro [Obojživelníci]-íkův široké a shora sploštělé. Tato jest u Urodel spojena s páteří nejen shora uvedenými 2 condyly, ale mívá na basální chrupavce occiputu 2 styčné plošky pro processus odontoideus prvého obratle; tento výběžek jest zajisté zbytkem obratle, jehož dorsální partie splynuly s lebkou. U [Obojživelníci]-íkův ocasatých zůstává chrupavčitou vždy schránka nosní, spojená trabekulami s rovněž chrupavčitou ušní končinou lebky primordiální. Obě kosti temenní (o. parietalia) a čelní (o. frontalia) jsou u Urodel i červorů navzájem od sebe odděleny. Tato Apoda mají ještě přední i zadní kosti čelní (praefrontalia, postfrontalia); z Urodel mají praefrontalia Salamandra, Triton, Amblystoma, Cryptobranchus a j. Rodům Proteus, Siren a Necturus scházejí kosti nosní (nasalia). Kosti patrové (palatina) mají [Obojživelníci] ocasatí splynulé s kostmi radličnými (vomer) kromě r. Proteus a Necturus (také u červorů jsou obojí tyto kosti odděleny). Kosti křídlové (o. pterygoidea) scházejí jen r. Siren a Amphiuma. Z hyomandibulare zbylo tu jen nepatrné operculum; také quadratojugale jest u Urodel redukováno. Orbita splývá u nich s jamou spánkovou; jen někdy bývají tyto dutiny od sebe odděleny výběžky kosti celní a šupinové (Salamandrina, Triton) nebo jen pouhým ligamentem. Obě praemaxillaria jsou u dospělých čolků srostlá; u r. Siren jsou redukována. Hořejší čelist (maxillare) schází r. Proteus, Typhlomolge, Siren; dolejší složena z těchto kostí: dentale, articulare a angulo-spleníale. Zuby mají Urodela po většině na mezičelistí, v obou čelistech a na kosti radličné s patrovou splynulé; na parasfenoidu jen u Plethodontid a Desmognathin. Lebka žab zase má tyto markantní znaky: orbitální končina jest na rozdíl od ostatních recentních [Obojživelníci]-íků chrupavčitá; dutina lebky je v předu uzavřena kostěným, kroužkovitým sphenethmoidem (»os en ceinture«); kosti čelni i temenní srůstají ve 2 frontoparietalia, splynulá nezřídka (Pipa, Pelobates, fossil. Palaeobatrachus) také ještě v jedinou kosť. Chrupavčité palato-quadratum jest přikryto těmito kostmi: quadratojugale, pterygoideum, palatinum; toto rodu Bombinator a Pelodytes schází. Mezi poměrně velikými kostmi nosními bývá někdy fontanella. Dolejší čelist má v předu kromě žab bezjazyčných a Discoglossid chrupavku bradovou; Meckelovu chrupavku kryjí tyto kosti: dentale, articulare, angulare. Zuby jsou větší měrou redukovány, než u Urodel. V obou čelistech mají zuby Amphignathodontinae, Hemiphractinae, Ceratobatrachinae; jen v hoř. čelisti Discoglossidae, Pelobatidae, Bufonidae, Hylinae, Raninae a mn. j.; jen v dolejší čelisti Genyophryninae; zubů vůbec nemají Dendrophryniscinae, Engystomatinae, Dendrobatinae. Také na kosti radličné bývají po většině zuby; na kostech patrových jen u Hemiphractin, na parasfenoidu u rodu Triprion, Diaglena a někdy u druhu Pelobates cultripes. Viscerální kostra jest u recentních Amphibií nejprimitivnější u červorů; oblouk hyoidní a 1. oblouk žaberní jsou spojeny střední kopulou, 2. oblouk jest od nich u dospělých individuí oddělen, 3. a 4. splývají ve příčnou, zakřivenou chrupavku. Také u Urodel jest tento apparát dosti primitivní; ze 4 párů žaberních obloukův u larev nejsou 3. a 4. spojeny s kopulou, nýbrž nanejvýš se žaberním obloukem 2. páru. Prvotní 4 oblouky žaberní podrží r. Siren a Amphiuma; po 3 obloucích mají rody Necturus a Proteus, po 2 Cryptobranchus a Salamandridae. Stopy 5. oblouku nalézáme u larev r. Triton a Salamandra (na laryngu). Také Anura mají s počátku oblouk hyoidní a 4 žaberní oblouky se střední kopulou; ale za metamorfosy vše to se ztrácí a jen medianní části žaberních oblouků splývají se širokou kopulou a hyoidem ve štít se 2 zadními výběžky, oblouky posledního páru (thyrohyalia). V páteři také nemají [Obojživelníci] stejné úpravy. U červorů jest složena často z více než 200 obratlů vždy pseudocentrických, s četnými žebry. U Urodel vznikají obratle z pojiva kolem chordy intravertebrálně zúžené, a to tak, že duté »tělo« nastávajícího obratle vytváří se stykem a koossifikací dvou dorsálních a ventrálních arcuálií. Chorda konečně destrukcí mizí. Mezi jednotlivými obratli jest hojnost intervertebrální chrupavky, z níž někdy vzniká na přední části obratle kloub, zapadající v jamku kloubní na zadní části obratle předchozího. Jsou totiž obratle Urodel buď amphicoelní, buď opisthocoelní. Lze tedy ve vývoji takových obratlů rozeznávati tři stadia, opakujíci se také ve vývoji fylogenetickém: 1. spojení jednotlivých, dutých těl jejich chordou intervertebrálně rozšířenou (zachovalou), 2. spojení intervertebrálními chrupavkami a 3. vznik kloubův. Obratle mají arci hořejší oblouky s trny, diapofysy i zygapofysy v různém stupni dokonalosti; haemapofysy bývají vyvinuty jen pod předními obratli ocasními. Všecky obratle trupu nesou žebra (nepravá) neb alespoň stopy jejich; pak bývají často diapofysy větší žeber. Počet obratlů bývá u pozemních Urodel menší než u vodních; tak mívají na př. čolci v trupu 14, v ocase nejméně 16, Salamandra 17 a 27 obratlů, Proteus v trupu 30 a v ocase 28 i víc, Amphiuma nejvíce: v trupu 63 a v ocase i nad 35 obratlů. Jinaký jest vývoj páteře u Anur, každý obratel vzniká ze základu chrupavčitého (jako u vyšších obratlovců), chorda v obratlích záhy mizí a tyto jsou notocentrické, t. j. mají centra ossifikačni v elementech interdorsálních (u rodu Pelobates tato interdorsalia nebývají někdy srostlá s ostatkem obratle). Jiným typem jsou obratle epichordální (Bombinator, Alytes, Pelobates, Pipa a j.), u nichž tělo obratle neobaluje chordy, nýbrž vyvíjí se jen na ní nahoře. Obratle žab jsou procoelní, jen výjimkou opisthocoelní (Aglossa, Discoglossidae, některé Pelobatidae). Prvému obratli schází processus odontoideus; u r. Rana, Bufo a Pelobates někdy srůstá s 2. obratlem. Devátý obratel bývá z pravidla křížovým a jest dvojvypuklým. Diapofysy jeho bývají buď oblé (na př. Ranidae) nebo rozšířeny, nejširší u r. Pelobates a u žab bezjazyčných. Některé žáby mají os sacrum ze 2 obratlů složeno (Pelobates, Pipa, Hymenochirus a j.), a jen u těch bývá také s ním kostřec (coceyx, urostyl) pevně srostlý, jinak však k obratli křížovému jednou nebo dvěma vypuklými ploškami připojen. Tento kostřec vzniká z řady posledních (u pulce ocasních) obratlů (asi 12). Diapofysy mívají kromě prvého obratle všecky; i na kosti kostrčné stopy jejich druhdy viděti. Za to žebra žabám až na skrovné výjimky scházejí; zbytky jejich viděti u Discoglossid na 2., 3. a 4., u Agloss jen na 2. a 3. obratli. Pásmo lopatkové Urodel jest velmi jednoduché, kromě lopatky (scapula) všecko chrupavčité a složeno v každé polovině ze širokého korakoidu (oba korakoidy spočivají z části jeden na druhém), velikého prokorakoidu, z lopatky s chrupavčitým suprascapulare; nepatrná trojhraná chrupavka pod oběma korakoidy bývá nazývána i »kostí prsní«. Úplnější jest kruh lopatkový u Anur. Sluší tu rozeznávati dvojí typ: buď spočívají obloukovité chrupavky (epikorakoidy), spojujíci praekorakoid s korakoidem, jedna na druhé (na př. levá na pravé; asymmetrie) a takové žáby jmenují se Arcifera (na př. Discoglossidae, Bufonídae a j.); nebo jsou epikorakoidy redukovány a stýkají se symmetricky pravý s levým ve střední linii (Firmisternia, na př. Ranidae). Zda mají žáby opravdu sternum, jest pochybno; za to zřídka scházejí chrupavčité neb i z části zkostnatělé episternum a metasternum. V přední končetině Urodel následují za kostí ramenní (humerus) oddělené kosti vřetenní (radius) a loketní (ulna); ostatní části končetiny (carpus, metacarpus, prsty) mají úpravu různou, a zejména lze často znamenati redukci v počtu jejich elementův. Někteří [Obojživelníci] ocasatí mají 2 centralia carpi. Typ končetiny jest pětiprstý, ale palec schází vždy; ano Siren mívá někdy jen 3 prsty, Proteus vždy 3, Amphiuma jen 3-2 prsty. U čtyřprstých končetin napočítány v jednotlivých prstech 2, 3, 3, 2 články. U žab má humerus vyniklý hřeben, radius a ulna jsou srostlé v antibrachíum, carpus má 9 elementů (původně 2 centralia) a z 5 prstů jsou náležitě vyvinuty vždy 4 prsty, mající po 2, 2, 3, 3 článcích; palec i tu až na skrovný zbytek zakrněl. V pánvi Urodel kost kyčelní (os ilei) připojuje se vždy jen k diapofysám jednoho obratle a toto spojení jest acetabulární, t. j. asi v téže čáře, kde jest kloubní jamka pro zadní končetinu; ventrální čásť pánve složena ze srostlých kostí sedacích a stydkých (puboischia) nesoucích v předu eplpubis. Kromě střední části kosti kyčelní a kostí sedacích zůstává pánev chrupavčitou. Anura mají kosti kyčelní velmi dlouhé, připojené pohyblivě k diapofysám křížových obratlů; výjimkou bývají spojeny i s obratli přednějšími (Pipa, Palaeobatrachus, Hymenochirus). Toto spojení jest daleko před kloubní jamkou pro zadní končetinu (tedy spojení praeacetabulární). Eplpubis má jen r. Xenopus Kosti kyčelní a sedací srůstají, koossifikují; nepatrná kost stydká bývá chrupavčitá, zvápnělá a jen u r. Pelobates shledán v ní bod ossifikační. Kost stydká srůstá s kostí sedací dole ve svislý kotouček. V zadní končetině urodel jsou ke kosti stehenní (femur) připojeny tibia a fibula, obě volné, nesrostlé. Tarsus mívá 2 centralia (u některých individuí r. Cryptobranchus i 3), prstů bývá nejčastěji 5, jež mají postupně 2, 2, 3, 3, 2 články; Amphiuma mívá jen 3-2, Proteus 2 prsty, Siren zadních končetin nemá. U Anur jsou tyto zadní končetiny vždy delší předních; femur jest velmi štihlý, tibia a fibula srůstají v os cruris a dvě proximální tarsalía (astragalus a calcaneum) jsou velice prodloužena, tak že pro svůj pohyb skokem mají žáby v distální partii zadní končetiny klouby dva: crurotarsální a tarsometatarsální. Kromě 5 prstů, složených postupně ze 2, 2, 3, 4, 3 článků, znamenati na vnitřní straně chodidla rudiment 6. prstu (praehallux). Hylidae mají v obojích končetinách ještě nepatrný článeček mezi posledním a předposledním článkem každého prstu. Svalstvo mají [Obojživelníci] na rozdíl od ryb již výše differencováno a zejména v končetinách upraveno podle povšechného typu Tetrapod. Sluší zvláště vytknouti jen tolik, že kdežto ryby mají ve stěně dutiny břišní jen m. rectus a m. obliquus abdominis, jsou tu u Urodel po obou stranách střední čáry vrstvy čtyři, totiž m. rectus a pak trojí m. obliquus: externus, internus a transver us. V předním konci svalu m. transversus abdominis hledají někteří první stopy bránice (diaphragma). Anura mají zase postranní svalstvo břicha jen dvouvrstvé a segmentální úprava jeho po metamorfose mizí víc a více. Svalstvo podkožní jest u [Obojživelníci]-íků jen skrovné; svaly viscerální kostry jsou hojnější u forem dýchajících žabrami a svalstvo pohyblivého jazyka jest tu, jak pochopitelno, lépe vyvinuto než u ryb a právě u [Obojživelníci]-íků poprvé jak náleží differencováno. V nervstvu [Obojživelníci]-íků znamenati na rozdíl od ryb převahu předního mozku nad ostatními jeho partiemi; v úpravě mozku jsou sice u jednotlivých skupin některé rozdíly, ale nejsou příliš veliké nebo důležité. Tak připomíná mozek Urodel vnější úpravou ještě poněkud mozek ryb dvojdyšných a ganoidních, mozek Anur a červoru pak stojí výše. [Obojživelníci] mají všech 6 částí mozkových: Prosencephalon (Telencephalon a Diencephalon), Mesencephalon a Rhombencephalon (Isthmus rhombencephali, Metencephalon a Myelencephalon). Přední mozek má basální část i pallium znamenitě vyvinuty; od obou hemisfér nejsou lobi olfactorii příliš zřetelně odděleny a u žab oba spolu uprostřed srůstají. Hemisfery jsou vzadu rozšířeny laterálně méně než směrem nazad; proto jest mezimozek shora viditelný jen z části, a to u Urodel větší měrou než u žab a červorův, u nichž hemisfery a dorsální části středního mozku jsou více sblíženy než u [Obojživelníci]-íkův ocasatých. Nahoře na mezimozku nikde neschází parafysa, u mlokův a červorů rozšířená i směrem mezi obě hemisféry. Dorsální čásť mesencephala jest u červorů jednoduchá (jen s naznačenou ryhou v zadní části), u Urodel a žab rozdělena ve dva vyniklé, vejčité lobi optici. Dorsální čásť metencephala, mozeček (cerebellum), jest u [Obojživelníci]-íků na nízkém stupni vývoje; máť podobu úzké lamelly, jen zřídka v pravo a v levo silnější (počátek bilaterálního differencování). Prodloužená mícha mívá různé rozměry a podle toho má i 4. ventriculus různý rozsah, jsa největším u rodu Menobrancus, nejmenším u Anur. Také jamka (fossa rhomboidalis) na této části mozku mívá různou velikost. Že jest posledním nervem craniálním n. vagus (X.), jsou homologií XI. a XII. páru nervů mozkových 1. a 2. nerv spinální. Tyto nervy všecky vynikají za hořejšími oblouky jednotlivých obratlův; cervicální plexus činí nervy 1. a 2. páru s větví 3. páru, brachiální plexus vytvořen nervy 3., 4. a 5. (někdy i 6.) páru, plexus pánevní nervy 8., 9., 10. a 11. páru, k nimž u r. Hyla a Bufo přistupuje ještě větev nervu 7. páru. Čidlo hmatu sluší hledati v kůži s četnými jejími nervy; Anura mají pod pokožkou zvláštní »hmatové buňky«. Ústrojem chutí jsou u [Obojživelníci]-íků poprvé se vyskýtající terminální ústroje nervové (něm. Endknospen) na jazyce a ve sliznici dutiny ústní. Čichový orgán mloků s trvalými žábrami uložen ve zvláštní, postranní chrupavčité schránce, u ostatních Amphibií přímo v přední části crania. U [Obojživelníci]-íků, zejména u Anur a červorů, nalézají se tu první počátky skořep nosových. Ústroj sluchu má podobnou úpravu jako u dokonalejších ryb; hlemýzď bývá (zejména u žab) lépe vyvinut. Žáby také jediné mají všecky části středního ucha i s trubicí Eustachovou. Blána bubínková právě u nich bývá i z venčí viditelna. Urodela mají na okénku oválném (foramen ovale) jedinou chrupavčitou destičku, »kůstku« sluchovou (stapes) s krátkou tyčinkou; u Anur se k této destičce pojí článkovaná columella auris. Oči mají červoři a macaráti redukované; jinak mají tyto orgány u [Obojživelníci]-íků podobnou úpravu jako u ryb. Sclera bývá různou měrou chrupavčitá, rohovka jestmalo vypuklá a čočka zakulacena; na rozdíl od ryb schází argentea, tapetum, glandula chorioidea, processus falciformis a campanula Halleri. Musculus ciliaris se v řadě Vertebrat objevuje u [Obojživelníci]-íkův poprvé. U žab jest oko opatřeno hořejším víčkem a mžurkou, nebo nemá víček vůbec; u Urodeljen Salamandridae mají obě víčka náležitě vyvinuta. Červoři mají v obou důlcích očních po záhadném orgánu (»stříkacím« nebo »jedovém«) v podobě vaku se svalstvem na povrchu a s ústím na líci poblíž čenichu. V zažívacích ústrojích (o zubech viz shora) mívají samci žab dutinu ústní spojenou s 1-2 vaky (měchýřky) zvukovými, jež hlas jejich sesiluje. Jazyk schází jen žabám bezjazyčným (Aglossa); jinak bývá různou měrou vyvinut a pohyblivý, nejméně u nižších Urodel, kde ještě připomíná jazyk ryb. Přirostlý je buď předním koncem, buď celou svou zpodinou. Od krátkého a širokého jícnu jest žaludek u Anur zřetelněji oddělen než u ostatních [Obojživelníci]-íků; jest také u žab širší než u Urodel. Střevo jest u [Obojživelníci]-íků dlouhého těla méně zavinuto než u žab; u pulců prosvítá tenkou stěnou břišní střevo spirálně stočené. Játra, pankreas, ni ostatní žlázy dutiny tělesné [Obojživelníci]-íkům nescházejí. Dychadla [Obojživelníci]-íků jsou v podstatě dvojí: žábry a plíce; výměna plynů děje se však i jinde na povrchu těla, na př. na ploutevnaté obrubě ocasu, neb u některých mloků (Desmognathínae, Plethodontínae a j.), kteří dospěvše plic nemají, koží všeho toho povrchu. Tato perspirace jest ostatně u všech [Obojživelníci]-íků velmi důležita. Žábrami dýchají larvy všech téměř [Obojživelníci]-íků (kromě nečetných žab), pak nečetná Urodela dospělá (na př. Siren, Proteus); také u některých Stegocephal dochovaly se nám zřetelné žaberní oblouky. Vnější žábry jsou umístěny za hlavou, mají tvar pérkovitý nebo keříčkovitý, na povrchu tenkou vrstvu epithelu a pod ním četné cévy. Larvy Urodel mají 4 vnitřní žaberní skuliny a 3 páry vnějších žaber, larvy Anur také 3 páry. U některých Urodel persistuje jeden otvor žaberní. U žab vznikají na zadních okrajích 1.-3. žaberního oblouku vnitřní žábry v četných řadách (na 4. oblouku, jenž nenese vnějších žaber, jest řada jen jedna). Tyto žábry jsou pak po každé straně přikryty řasou kůže (operculární), nejprve z části, pak docela; zadní okraje obou řas splynou s koží těla a obě žaberní komory se tak zavírají až na nepatrný otvor laterální (spiraculum). Oba takové otvory mají zachovány Aglossa; u Discoglossid oba kanálky od vnitřních žaber spojí se v jediný společný otvor prostřední, u ostatních Anur pravý otvor se zavře docela. Plíce [Obojživelníci]-íků mají tenké stěny a jsou u Anur širší a lépe vyvinuty než u Urodel; u červorů jest pravé křídlo delší levého, u ostatních Amphibií jsou plíce symmetrické. Průdušnice jest krátká, jen u r. Siren, Amphiuma a u červoru zdéli několika cm; Anura mají v hrtanu svazy hlasové. Ze srdce larev (o jeho složení viz shora) proudí krev násadcem tepnovým s počátku do 4 oddělených arterií na pravo i na levo; 3 první arterie směřují ku vnějším žabrám a tři žaberní žíly (veny) splývají v počátek aorty. Čtvrtá arterie spojuje se s tepnou plicní, odštěpující se od 3. veny žaberní. Za metamorfosy změní se všecko toto cevstvo. Z tepen 1. páru vzniknou carotidy, tepny 2. páru spojí se v aortu, tepny 3. a 4. páru jsou pak tepnami plicními (u žab 3. pár se ztrácí docela). Urogenitální ústroje-ledviny a žlázy pohlavní-jsou u [Obojživelníci]-íků v těsném spojení. Obě podlouhlé ledviny leží u páteře a mají četné vývody, jež se ústí do kanálku Leydigova; močovody mají ústí svá ve kloace, jejíž protější stěna bývá vychlípena ve vak, nazývaný nesprávně »měchýřem močovým«. Z varlete vychází několik příčných kanálků (vasa efferentia), proťatých jedním kanálkem podélným, a ústí se do močových vývodů hořejší části ledviny, tak že kanálek Leydigův odvádí pak z ní i chám, i výměsek ledvin. U samic hroznovitý vaječník jest bez takového spojení s ledvinou; tato má sice na vnitřní straně zbytky příčných kanálkův, ale k vaječníku nedosahujících a tedy bez funkce; na vnější straně se četné vývody močové spojují v kanálek Leydigův, jenž je tu pouhým močovodem. Vajíčka padají do dutiny břišní a odtud se dostanou do vejcovodu předním jeho ústím; u [Obojživelníci]-íků »živorodých« (ovovivipara) bývá vejcovod porozšířen. K vylíčené tu povšechné úpravě ústrojův urogenitálních sluší dodati, že u Urodel jen zadní část ledviny má původní svou funkci, kdežto přední částí prochází jen sperma, a že podélný kanálek, protínající příčná vasa efferentía, bývá někdy zakrnělý. U některých žab (Bombinator, Discoglossus) neprocházejí přední vývody chámové ledvinou, nýbrž ústí se přímo do kanálku Leydigova. Samci žab mívají zbytky vejcovodův. U samic mají oba vejcovody ústí ve kloace oddělená, jen u r. Hyla jest tu otvor jediný společný, a také u r. Alytes a Bufo jsou oba otvory těsně spolu spojeny. Všickni [Obojživelníci] mají při urogenitálních ústrojích »tuková tělesa«: červoři stranou od pohlavních žlaz, Urodela podél přední polovice ledviny, Anura na předním konci varlete neb ovaria. U ropuch nalezen mezi tímto tukovým tělesem a varletem »Bidderův orgán«, jenž není leč rudimentární zbytek ovaria (nebo spíše přední části vaječníku), tak že se u samců r. Bufo stopy hermafroditismu zachovaly. Spermatozoa [Obojživelníci]-íků mají různý tvar i různou velikost (u r. Discoglossus až do 3 mm) a vždy kolem ocásku vlnitou blanku; Urodela mají je směstnána ve spermatoforech z bezbarvé, slizké hmoty, vyloučené žlazami kloak. To souvisí s vnitřním oplozením vajíček u [Obojživelníci]-íků ocasatých; samice dostane totiž spermatofor do kloaky a pysky její vmáčkne si spermatozoa dovnitř. Vajíčka Amphibií jsou rozdílna počtem, velikostí i barvou; počet kolísá se od několika tuctů (Apoda, Urodela, Alytes, Pipa a j.) až do tisíce (Amblystoma, Hyla) i desetitisíců (Rana atd.). Ryhování jest úplné a inaequální, ale vajíčka červorův a žáby r. Rhacophorus svou segmentaci blíží se vejcim meroblastickým. Sliznatý obal jejich, vyloučený žlazami vejcovodu, jest především ochranou zárodku. U nás se [Obojživelníci] počínaji rozplozovati záhy potom, když byli ze zimního spánku procitli. Způsob, jakým se samci drží samic, jest rozmanitý; o pravé kopulaci lze mluviti asi jen u červorův. Oplození vajíček jest bud' vnější (Anura), bud vnitřni (Urodela); u těchto po většině samec pysky své kloaky obemkne kloaku samice. [Obojživelníci] jsou převážnou většinou ovipara, jen některá Apoda (Dermophis, Typhlonectes) a Urodela (Spelerpes, Salamandra, v. Mlok) jsou ovovivipara, tak že u nich opouštějí kloaku matčinu alespoň hotovi pulci. Vejce snášejí [Obojživelníci] po většině v chuchvalcích nebo ve šňůách přímo do vody a někteří lepí je na vodní rostliny a j.; i do vlhka jen, do trávy, do děr, někteří [Obojživelníci] vajíčka ukládají. Zvláštní péči o potomstvo mají jen nečetné žáby. Kromě r. Alytes (v. t.), Hylodes (v. t.), N otodelphys a Nototrema (v. t.) jsou to rody: Cystignathus, jehož samice pro vajíčka vyhrabává poblíž louži jamky vodou naplněné, nebo vajíčka v děrách tuhou pěnou pokrývá; Chiromantis, snášející vajíčka na listi pozemních rostlin; Rhacophorus, nosící vajíčka na břiše; Pipa, u níž mláďada prožijí všecku dobu své proměny v jamkách na hřbetě, a konečně r. Rhinoderma, u něhož se mláďata líhnou z vajíček a i dále vyvíjejí v rozšířeném hrdelním (zvukovém) vaku samcově. Metamorfosa [Obojživelníci]-íků záleží v tom, že larvy (pulci) nemají končetin, nýbrž jen se stran smačkIý a ploutevnatou obrubou opatřený ocas; jaké mají orgány dýchací, jaký oběh krve a jak se obojí tyto ústroje mění a vytvářejí, bylo již vylíčeno. Sluší jen dodati, že kdežto u červorův a Urodel metamorfosa záleží především v redukci žaber, vývoji plic, u [Obojživelníci]-íkův ocasatých také ve vývoji končetin, z nichžto se zadní objevují až po předních, a u některých Urodel ještě i ve ztrátě ploutevnaté obruby ocasu: jest metamorfosa žab úplnou téměř reorganisací těla. Larva má s počátku jen hlavu a trup. Za prvopočátkem úst se mu vyvine »příssavný« apparát; larva se jím však nepřissává, ježto tu není svalů, nýbrž přilepuje se výměskem žlaz v tomto ústroji ukrytých. Ten se ztrácí žabám, kdy vývojem vnějších žaber a ocasu stává se larva pulcem; ústa jeho jsou ozbrojena četnými rohovitými zoubky u různých druhů různé podoby a rozmanitého seřazení. Končetiny zadní vyrůstají ven dříve než předni. Po vylíčené už záměně dychadel mizeji rohovité zoubky i ploutevnatá obruba ocasu a konečně se resorbuje ocas všecek. Po dosti rychlé proměně však [Obojživelníci] rostou dále dosti zvolna. Právě u [Obojživelníci]-íkův pozorována bývá neotenie (v. t.), buď úplná, kdy se totiž protáhne metamorfosa, tak že mladí mloci mají habitus larev (vnější žábry), ale jinak jsou zejména pohlavně zcela dospělí, buď částečná, kdy se metamorfosa přeruší na př. přezimováním pulců (pozorována u druhů Pelobates fuscus, Hyla arborea, Rana esculenta, R. fusca, Bufo vulgaris, B. virídis a j.). U [Obojživelníci]-íků způsob života jest celkem ve shodě s jejich jménem; někteří žijí ve vodě po všechen svůj život, ale většinou obývají dílem ve vodě (zejména z mládí a v době páření), dílem na suchu, ale i pak vždycky téměř ve vlhku, jehož mají-právě tak jako tepla-potřebu větší než ostatní obratlovci. V horkém pásmu, a zejména ve vlhkých krajích, také žije [Obojživelníci]-íků nejvíce; vysoko na horách, daleko na severu a ve vyprahlých končinách scházejí. Ve slaných vodách nežijí; také vápenné vody jim kromě skrovných výjimek (Proteus) nesvědčí. V mírném pásmu upadají ve spánek zimní; v tropech za doby sucha zalézají do děr, do bahna a země. Dobře plovou; na suchu dílem lezou, dilem skáčou a některé žáby i po stromech a křovinách obratně šplhati umějí. Jsou téměř všickni zvířaty soumraku a noci. Živí se z mládí drobnými organismy, dospěvše hlavně členovci a hmyzem, ale někteří i drobnými obratlovci, ba jsou žáby, jež pronásledují jiné menší žabky. Dovedou snášeti hlad i zimu, tuto zejména [Obojživelníci] pásma mírného. Mají vůbec tuhý život a také právě u nich není regenerace nijak vzácnou: zejména ztracené prsty i celé končetiny a ocas především pulcům a mládatům zase snadno narůstají znova. Geografické rozšíření [Obojživelníci]-íkův jest tím charakteristické, že jest mezi nimi pramálo forem, jež by byly jen pro určitou oblast druhy nějak zvláště význačnými, že některé čeledi mají četné své druhy rozšiřeny po rozmanitých oblastech a že jednotlivé specie mají oblast nesmírně rozsáhlou. Po jednotlivých okresech povrchu zemského jsou [Obojživelníci] dle Gadoea rozšířeny takto: I. Oblast periarktická jest charakterisována především Urodely, jichž v severní polovině starého světa žije asi dvakráte tolik jako Anur. Ze žab tu zejména obývají Discogloss dae, Pelobatidae, Bufonidae, Raninae; Apoda scházejí. 1. V podoblasti palaearktické západní převládají Salamandridae; ze žab jsou charakteristickou čeledí Discoglossidae, a jen tu žijí r. Alytes, Pelobates, Pelodytes. 2. Ve východní podoblasti palaearktické obývají především Amphiumidae a Amblystomatidae, ze Salamandrin jen tu žijí Pachytriton a Typhlotriton, ze žab i tu jsou význačnou čeledí Discoglossidae, kromě těch pak tu nalezeni ještě druhové rodů Bufo, Hyla, Rana, Rhacophorus. 3. V podoblasti nearktické žijí jen jí vlastní rody Amphiuma, Necturus, Typhlomolge, čel. Sirenidae, podč. Desmognathinae; ze žab Discoglossidae, Pelobatidae, Hylidae (Acris), Bufo a Rana.-II. Oblast palaeotropická jest charakterisována červory a převahou žab skupiny Firmisternia; scházejí tu Urodela (kromě druhu Amblystoma persimile v Siamu a Barmě), Cystignathidae a kromě dvou druhů také Hylidae. Na Madagaskaru žijí jen Firmisternia (Dendrobatinae), a fauna jeho, pokud se [Obojživelníci]-íků týče, jest podobnější k indomalajské než k africké.-III. V oblasti neotropické žije největší počet čeledí, rodův a druhův [Obojživelníci]-íků; jest charakterisována červory, žabami bezjazyčnými (Pipa), hojností Cystignathid, Hylid Bufonid a Engy tomatin. jen tu žijí Dendrobatinae; scházejí zejména Discoglossidae a Pelobatidae; Urodel tu jest jen druhů nemnoho.-IV. V oblasti austraIské scházejí Apoda a Urodela; všecka Anura jsou Arcifera kromě několika druhů skokanů (Rana) na Nové Guinei a na poloostrově Yorském. Na pevnině austrlské žijí hlavně Cystignathidae a Hylidae, pak několik druhů ropuch. Jediným [Obojživelníci]-íkem Nového Zealandu jest Liopelma Hochstetterí, na Sandvišských ostrovech jediná ropucha r. Bufo. Na ostrovech Fidžijských žijí 2 druhy skokanů r. Cornufer; jsou to i typické žáby podoblasti austromalajské, k nimž se v ní druží r. Rana, Ceratobatrachus, několik druhů Engystomatin, Hylid a Pelobatid. Počet recentních [Obojživelníci]-íkův jest asi 1000 druhů; známeť červorů 40, Urodel 100, Anur téměř 900 druhů. Jsou tedy Amphibia třídou všech obratlovců nejmenší. Fossilní [Obojživelníci] nejstarši nalezeni v útvaru kamenouhelném; jsou to četné zbytky rozmanitých forem Stegocephal (v. t.), jakými se honosí carbon i permský útvar u nas v Cechách, v Irsku, Skotsku a sev. Ameríce. V obou tu uvedených útvarech palaeozoických vyskýtají se krytolebci asi rovnou hojností. V Evropě nalezeny posledni zbytky tohoto řádu v triasu (Virtembersko); od té doby neznáme fossilních [Obojživelníci]-íkův, až zase ve zpodním útvaru křídovém (Hylaeobatrachus; Bernissart). Tato mezera v rozšíření historickém, pak ovšem také různost organisace svědčí o tom, že nynějšich [Obojživelníci]-ikův od Stegocephal odvozovati nelze. Dalši zbytky Urodel pocházejí ze svrchního eocénu (již. Francie, severni Amerika), zpodního miocénu a z vrstev hnědouhelných; nejmladším z nich jest pověstný Andrias Scheuchzeri Tsch. (a patrně také náš A. bohemicus Laube; viz Cryptobranchus). Diluviálni Urodela náležejí týmž rodům, jako naše recentní. Anura vyskýtaji se až v eocénu (Wyoming; franc. fosfority, Quercy), pak zvláště v oligocénu a miocénu; nejhojnějším tu r. Palaeobatrachus, jenž však koncem svrchniho miocénu vymřel. Také nestarši žáby čeledí Bufonidae, Pelobatidae a Discoglossidae, vůbec čeledí palaearktických, známe z miocénu. Diluviální žáby rovněž náležejí veskrze rodům recentním. Fossilních červorův neznáme. Pokud se týče původu [Obojživelníci]-iků, čítáme nejčastěji domněnku, že vznikli z předků rybám podobných (Stegocephali asi z pradávných Dipnoi a Crossopterygii), u nichž však primitivní ploutev ještě nebyla differencována v nějaké ichthyopterygium, nýbrž měla takový asi tvar, že se z ní mohla vyvinouti končetina Tetrapod. Prvotná Amphibia (Protetrapoda) dalapak původ především primitivním plazům. Systematické roztříděni [Obojživelníci]-íků toto jest: I. podtřída: Phractamphibia (Stegocephali). Fossilní [Obojživelníci] s ocasem a znamenitě vyvinutou kostrou kožní; na lebce 2 supraoccipitalia, 2 postorbitalia, 2 supratemporalia a otvor týlní (foramen parietale.) 1. řád: Lepospondyli. Obratle pseudocentrické. Podřadí: Branchiosauri (na př. Branchiosaurus), Aistopodes (Dolichosoma a j.). 2. řád: Temnospondylí. Části obratle (hypocentrum, pleurocentrum a ostatek) zůstávají odděleny (Chelydosaurus, Arehegosaurus a j). 3. řá. Stereospondyli. Jednotlivé elementy bikonkavních obratlů srůstají v pevný celek (na př. Loxomma, Mastodonsaurus). II. podtřída: Lissamphibia. Bez krunýřů z kostí kostry kožní. 1. řád: Apoda (červoři, v. t.). Jediná čeled' Coeciliidae. 2. řád: Urodela ([Obojživelníci] ocasatí), s ocasem i po metamorfose a se čtyřmi, zřídka dvěma končetinami; páteř jest pseudocentrická, obratle amphicoelní neb opisthocoelni a spojení kostí kyčelni s obratlem křižovým jest acetabulárni. Čeledi: Amphiumidae (Amphiuma, Cryptobranchus a pod.), Salamandridae (Salamandra, Triton a mn. j.), Proteidae (macaráti), Sirenidae (Siren, Pseudobranchus). 3. řád: Anura (žáby). Mají vždy oboji končetiny, ocas koncem metamorfosy ztráceji (ocasní obratle se přemění v coccyx), páteř jest notocentrická, obratle většinou procoelní, jen výjimkou opisthocoelní; spojení kosti kyčelní s obratli křížovými jest praeacetabulární. a) Podřadí: Aglossa. Bez jazyka (na př. Pipa, Xenopus) b) Podřadí: Phaneroglossa. S jazykem. a) Arcifera; čeledi Discoglossidae (Bombinator, Alytes a p.); Pelobatidae (na př. Pelobates), Bufonidae (ropuchy), Hylidae (rosničky), Cystignathidae (Cystignathus, Hylodes, Ceratophrys a mn. j.). â) Firmisternia; čeledi Engystomatidae (na př. Engystoma, Rhinoderma, Dyscophus), Ranidae (skokani). Literatura. Kromě obecně známých učebnic o systematické zoologii a srovnávací anatomii (na př. C. Gegenbaur, Vergl. Anatomie, I. sv., Lipsko, 1898, a mn. j.) viz zejména ještě tyto spisy, ve kterých namnoze citována také méně důležita literatura starší (také v. Červoři): J. Wagler, Natürliches System der Amphibien (Stutg., 1828 až 1833); Duméril & Bibron, Erpétologie générale (Paříž, 1834-54); Fr. Leydig, Ueber d. Molche der würtemb. Fauna (»Arch. für Naturg.«, Berlín, 1867); Bronn's Klassen u. Ordnungen des Thier-Reichs (VI. sv., 2. d.; od C. K. Hoffmanna, Lipsko, 1873-78); A. Goette, Die Entwickelungsgeschichte der Unke (t., 1875); Eg. Schreiber, Herpetologia europaea (Brunšvik, 1875); R. Wiedersheim, Salamandrina perspicillata (Vircpurk, 1875); týž, Das Kopfskelet der Urodelen (Lipsko, 1877); Fr. Leydig, Die anuren Batrachier d. deutschen Fauna (Bonn, 1877); G. A. Boulenger, Catalogue of the Batrachia Gradientia s. Caudata and B. Apoda in the Collection of the British Museum (Londýn, 1882); Ecker's u. Wiedersheim's Anatomie d. Frosches (od Gauppa; Brunšvik, 1896-1899); G. A. Boulenger, The Tailless Batrachians of Europe (Lond., 1898); H. Gadow, A Classification of Vertebrata recent and extinct, (t., 1898); týž, Amphibia and Reptiles (the Cambridge Natural History; t., 1901).O naších českých [Obojživelníci]-ících: Dr. Glückselig, Böhmens Reptilien u. Amphibien (»Lotos«, Praha, 1851); Fr. Bayer, O kostře žab z čeledi Pelobatid (Pojednání král. čes. spol. nauk; t., 1884); týž, Osteologie ropuch (t., 1890); týž, Prodromus českých obratlovců (t., 1894); J. P. Pražák, Systemat. Uebersicht der Reptilien u. Batrachier Böhmens (»Zool. Jahrbücher«, 1898).-O fossilních [Obojživelníci]-ících: K. A. Zittel, Handbuch der Palaeontologie (Palaeozoologie), III. sv., 1887-90 (viz tamtéž seznamy literatury); Dr. Ant. Fritsch, Díe Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Permformation Böhmens (Praha, 1879 a násl.); H. Credner, Die Stegocephalen aus dem Rothliegenden des Plauen'schen Grundes (»Zeitschr. d. deutschen Geolog. Ges.«, 1881-1886); G. Laube, Synopsis der Wirbelthierfauna d. böhm. Tertiärformation (Praha, 1901). Br.